VOLGA GAZ 21 M, r.v. 1963

Je slunný den a my se s kolegou vydáváme na cestu. Našim cílem je moravská vesnička, kde nás čeká jeden ze členů našeho klubu - hrdý majitel zajímavého automobilu. Tím automobilem je někdejší chlouba sovětského automobilového průmyslu VOLGA GAZ 21 M. Jistě jí mnozí z nás pamatují z dob, kdy byla celkem běžně k vidění na silnicích, nebo jí alespoň znají ze starých filmů. Nikdy jsme jí nevěnovali příliš pozornosti. Čas ale pokročil a dnes se z tohoto vozu stal čistokrevný klasický automobil.

Jsme u cíle. Majitel nás zve dál a otevírá vrata u garáže. Pohled, který se nám naskytuje a který nám doslova zatajil dech se nedá popsat jinak nežli „garáž plná chromu“.  Doslova se na nás „valí“ chrom v takovém množství, na které dnes už nejsme zvyklí, navíc ve vynikajícím stavu. Na množství chromu, které v Evropě na rozdíl od USA nebylo používáno v takové hojné míře, je opravdu znát, že VOLGA byla (a dosud je) reprezentativním automobilem.  

Když přistupujeme k vozu, zatají se nám dech podruhé. Obrovská chromovaná maska se svými zuby vzbuzuje respekt. Když se zahledíme do odrazu v jejím chromu, vyvolá nostalgické vzpomínky na padesátá léta. Kapota sahá až nad pás a střecha končí ve výšce 162 cm. Rozměry tohoto pozoruhodného automobilu jsou pro Evropana udivující: délka 480 cm a šířka 180 cm.

Budeme-li posuzovat vnější vzhled, zjistíme, že sovětští designéři se snažili držet krok s dobovými trendy padesátých let, ovšem po několika letech výroby začala VOLGA svými tvary zaostávat. Propásla éru „křidélek“ na zadních blatnících a koncem šedesátých let již byla silně zastaralá pro svou vysokou konstrukci.. Přesto se v podstatě beze změn vyráběla až do sedmdesátých let, kdy ji nahradil typ 24.

Otevíráme přední dveře. Před námi je celistvá lavice, kouzlo starých automobilů s řadící pákou pod volantem, kdy se na vás za jízdy mohla tisknout milenka, aniž by přitom zapadla mezi sedačky a znemožnila  řazení. Kabina svými rozměry připomíná typický obývací pokoj v paneláku. Usedám za volant. Z polstrování sedačky je znát, že na pohodlnou a měkkou jízdu kladli Sověti důraz. Nic neponechali náhodě a co zanedbali na odladění podvozku, přidali na tloušťce čalounění. Vysoké neprosezené sedačky vám dávají pocit, že sedíte na trůnu jako král.

Když  se  rozhlédnete,  tento  pocit  se  jen  umocní.  Na  přístrojové  desce  najdete  vše  co potřebujete. Kromě běžných přístrojů a ukazatelů je tu také měřič stavu dobytí akumulátoru, teploměr chladící kapaliny, tlakoměr oleje a dokonce zapalovač a hodiny. K pousmání nutí  nápisy psané azbukou jako např. nad kontrolkou mazání: „MACLO“  apod. Doslova klenotem je originální rádio. Chromem se nešetřilo ani zde v interiéru, což dokazuje bohaté lištování. Chromované  je také doslova vše co se hýbe: páčky, kliky, knoflíky atd. Nádherně a netradičně jsou vyřešena stínítka proti slunci nad předním sklem. Do chromovaného (jak také jinak) rámečku jsou vsazené desky z kouřového materiálu. Znamená to tedy, že jsou to jakési stabilní sluneční brýle.  Jediná vada na kráse tohoto vozu, která také jediná vypovídá o jeho stáří, je popraskaný volant. Zde se asi na nepravém místě šetřilo na kvalitě materiálu.  

Zajímavým bonbónkem jsou zadní koncové svítilny, které postrádají oranžové ukazatele směru. První VOLGY totiž měly v zadu pouze červené lampy s jednou dvouvláknovou žárovkou. Celé zapojení světel, včetně kombinace - brzdová světla + blinkr, je naprosto shodné se zapojením koncových světel amerických vozů.  

Ale to už nás majitel zve na projížďku. Motor naskakuje ještě dřív, než se řidič stačil dotknout startéru a vyjíždíme. VOLGA vyráží živě v před a to přesto, že není se svou pohotovostní hmotnosti jeden a půl tuny žádný drobeček. Číslice tachometru ukazují necelých 100 km/h. Majitel, naprosto sžitý se svým strojem, vychutnává jízdu u otevřeného okénka s jednou rukou na volantu. Ostatně, jedna ruka mu bohatě stačí, protože celou cestu jedeme na třetí a zároveň  poslední rychlostní stupeň. Zmocňuje se mě pocit, jako při jízdě v CITROËNU DS, jehož hydro-pneumatické pérování bylo přirovnáváno k létajícímu koberci. To má zjevně za následek kromě pérování také již zmíněné polstrování sedaček. Zastavujeme a usedám za volant. Během několika desítek metrů řadím třetí rychlostní stupeň a loučím se z řadící pákou - dlouho jí nebudu potřebovat. Překvapuje mě velice lehké řízení bez posilovače. Ten by naopak zasluhovaly brzdy, neboť zastavit vůz s celkovou hmotností 1925 kg za pomocí čtyř bubnových brzd pouze za použití síly jedné nohy je značně obtížné.

Konečně zajíždím do dvora před garáž a opět oceňuji snadnou práci s volantem. Vypínám motor a se smutkem se loučím s „panem autem“. Při seznámení s VOLGOU jsme poznali další kousek historie výroby automobilů. Byla to doba, kdy se automobily vyráběly tak, aby vydrželi co nejdéle a dlouho hrdě nesli čest své značky. Zdá se, že dnešní spotřební automobilový průmysl chrlí plastové náhražky aut, nabyté poruchovou elektronikou s jasným cílem: čím dříve auto „odejde“, tím dříve si zákazník přijde koupit nové.

Vystupuji s VOLGY a naposledy ji obcházím. Konečky prstů přejedou po ušlechtilé kapotě z poctivého plechu a u srdce se mi udělá jaksi smutno. Staré dobré časy automobilismu už se nikdy nevrátí !

ZÁKLADNÍ ÚDAJE:

rok výroby:        1963

cena:                 56 000,- Kč

karoserie:         pětimístný sedan

motor:               zážehový čtyřdobý řadový čtyřválec o obsahu 2445 ccm

rozměry:           délka 4800 mm, šířka: 1800 mm, výška 1620 mm

hmotnosti:         pohotovostní: 1475 kg, celková 1925 kg, užitečné zatížení 450 kg

max. rychlost:     135 km/h